2024: Subjektivně u(t)vařená relativita

Co je víc? Pocitová nebo objektivní teplota? Já říkám, že když je mi zima, tak je jedno, kolik ten teploměr ukazuje. A i když se pocitová teplota dá spočítat, já ji stejně označím jako subjektivní. Proto moje subjektivní realita bude vždycky o kus důležitější než to, co hypoteticky realita je.

A proto pro mě rok 2024 trval něco přes dva roky, tak 27 měsíců. Nerebeluju proti kalendáři, jen to tak mám. Narodila se a zemřela naše Ladička. Prošli jsme si s Terkou totálním rozpadem času a snů. V takovým měřítku, že by leckterejm hodinkám ulítaly ručičky a pak i řemínky. Skoro se nebylo čeho chytnout. My jsme to statečně prožili. Byli jsme s ní, co nám síly stačily. Byli jsme spolu, dokud nám síly stačily. Bylo to bezmezně krásný a absolutně bolestivý. Mrazilo to jako ten nejvyhřátější pelíšek a pálilo to jako umrzající prsty na rukou. Vztah jako partnerskej to nevydržel. 

Bylo to tak veliký jak byla Ladička obrovsky malinkatá. Jejích 300g a porod v 25. týdnu podtrhl celej tenhle šílenej rok, kdy proběhl takovej upgrade, že z původních součástek zbyly jen ty opravdu nosný prvky. Ostatní části a zbytky původního ten fičák prostě serval z konstrukce nebo se ty díly prostě sami radši rozpustily a sbalily si svoje fidlátka. Jakmile zřely, co se chystá, že pro ně už fakt není místo a že to celý bude jinak. Že není jiná cesta, jen změna a krok do portálu, za kterým nic nebude tak, jako bylo dřív.

Jsem za to celý moc vděčnej. Za to všechno. Za každej kousek tyhle hodinářsky přesný symfonie, ve který nebyl ani jeden tón navíc, ani jedna pomlka nepřebejvala. Bohužel pro naše očekávání a sny tam nechyběla ani smrt. Nejvíc jsem vděčnej Terce, s tou jsme si dali nepředstavitelně hutnej očistec, ušli jsme pořádnej kus cesty. 

Dál velký díky mojí rodině a přátelům. Sám jsem se postaral o kupu svých věcí. Ale vědomí, že mám docela solidní řadu skvělejch a pevnejch kamarádů, který pro mě byli a jsou k dispozici, to je prostě obrovský bohatství.

Velkej dík patří mýmu výhradnímu dodavateli možnejch stezek do hloubek, učení, cítění a živosti. V Shangri La jsem strávil úžasný dny. Pobyty v Lažanech jsou dechdávající a čas učení se s Bhagatem na jeho skupinách je čistý požehnání. Dokončil jsem tam výcvik v Neurolingvistickém programování a hypnóze podle Ericskona. Hypnóza je teď můj oblíbenej terén na procházky, tvorbu a průzkumy. Taky jsem tam dal rozlučku s tímto rokem na Prožitku jednoty a provětral vody vědomí, autorit, různých vrstev já a chybění. Byl jsem na Umění milování (UM1) u živelnejch Komedů. Taky jsem zvládl dokončit akreditovaný psychodynamický koučink u Olgy Kučerové a posunout svoji terapeutickou praxi o pár kroků zase dál do větších hloubek i šířek. Přivítal jsem řadu klientů a pár konstelací jsem taky postavil. Brány nevědomí teď vidím otevřený a těším se, jak tohle celý bude pokračovat. Jsem zase o kousek blíž k tomu, co miluju a dělám s klidem a vášní - podporovat vnitřní pohyby lidí směrem ke zdraví, radosti a smysluplnosti. Jako dobrovolník pokračuju dál jako poradce pro pozůstalé rodiče. Je pro mě fakt velkej dar mít možnost a kapacitu být tady i pro lidi, kterým zemřela dcera nebo syn a podpořit je na jejich dlouhý, hluboký a náročný cestě.

Zvládnul jsem se pořádně vyvětrat v Íránu a v Rakousku. Podařilo se mi i něco stavebně. Proběhlo ladění kosmetiky na poštovně. V obýváku a kuchyni byla na začátku roku hrubá stavba. Novej překlad, podlaha ven. Teď je krom detailů hotovo. Funguje i nová koupelna, kotelna, mám skoro hotovej projekt a 19 ks oken se blíží.

Dárků bylo letos požehnaně. Pořád vidím tu polární záři, co zaplnila nebe při Zcestovalci. Život nám naděluje a nadělovat bude, o tom není pochyb.

To byl teda rok. 2024 jen tak nezapadne do mírně šedivých tónu rutiny a všednosti, že? :-)

Do roku 2025 nám přeju vědomí toho, co říkal Erickson. Každý z nás má dost zdrojů na to, aby zvládl svůj život. Jen někdy ty zdroje nevidíme, nejsme s nimi v kontaktu. Tak vám přeju pevné spojení se svými zdroji a radostnou cestu vpřed.

Roman Bartoň, 31. 12. 2024