Nejen pro Ferdu a Ladu

"Tvá zranění jsou tvým požehnáním. Tma je tvou svíčkou." (D. B. Rúmí)

V životě může přijít chvíle, kdy nechceme věřit, že se to stalo. V šoku doufáme, že je to jen zlý sen a že se brzy probudíme do světa, který bude v pořádku. Nejradši bychom posunuli čas o kus nazpět. Na počítači je na to dokonce i tlačítko, člověk se může vrátit o několik kroků zpět a změnit to, co již udělal. Třeba umazat kus věty.

To ale v případě smrti neplatí. Nic nejde vrátit zpět. Jde jen jít dál. A to není snadné. Obzvlášť to platí u ztráty svého vlastního dítěte. Už nikdy nepřijde to, co si přejeme nejvíc. Jeden obyčejný den s ní nebo s ním. 

Nám tenkrát v roce 2019 těsně před svým narozením umřel Ferda. A doposud to pro mě byla skutečně dlouhá cesta. Po čtyřech nejdelších letech mého života jsem se rozhodl, že budu dál pokračovat v práci na sobě a taky dál stavět na tom, co mi Ferda přinesl. A jak říká Rúmí, tak já jdu. "Tvá zranění jsou tvým požehnáním."

Proto bych rád sdílel náš příběh. A proto jsem  čtyři roky od Ferdy vstoupil v roce 2023 jako dobrovolník do projektu Nejste sami, který pomáhá pozůstalým rodičům. O tomto projektu a dalších podpůrných aktivitách najdete informace na webu Dlouhé cesty. Více o Ferdovi a našem příběhu je v sekci "Blog". 

Po pěti letech se Ferda dočkal své nevlastní sestřičky. 12. 3. 2024 se narodila Lada. Díky těhotenské preeklampsii přišla na svět velmi brzo. Ve 25. týdnu s porodní váhou 300g.  Moje druhé miminko následně zemřelo 16. 4. 2024. Text pro Ladičku je v sekci "Blog". Jmenuje se "95 hodin života".

Mám tedy Ferdíka a Ladičku, tam někde nahoře. Já jsem ale tady a jednou z mých aktivit je podporovat rodiče, kteří přežili své děti.