Jak pracuji
Moje práce nevychází z představy, že je potřeba člověka opravovat.
Většina lidí, se kterými pracuji, už udělala maximum toho, co bylo možné zvládnout hlavou, vůlí a kontrolou.
Když se přesto něco v životě zasekne, neznamená to selhání. Často to znamená, že dosavadní způsoby už přestávají stačit.
Nevedu lidi proti jejich obranám
Kontrola, racionalita, odstup nebo výkon nejsou problém. Ve správný čas to byly nutné a funkční strategie, díky nimž bylo možné přežít, zvládnout tlak nebo nést odpovědnost.
Proto s nimi nejdu do boje. Nevytvářím tlak na změnu dřív, než je pro ni prostor.
Změna, která má smysl, nepřichází skrze přemáhání, ale ve chvíli, kdy už není potřeba se tolik držet.
Jak vypadá spolupráce
Spolupráce vytváří bezpečný rámec, ve kterém je možné:
- zůstat s tím, co se skutečně děje
- vnímat tělo i prožívání, nejen příběhy v hlavě
- zpomalit tam, kde už rychlost nepomáhá
Používám rozhovor, práci se smyslovým a tělesným prožíváním a hypnózu.
Ne jako techniky samy o sobě, ale jako nástroje přizpůsobené konkrétnímu člověku a jeho situaci.
Cílem není „něco zažít“, ale aby:
- se vnitřní systém mohl znovu uspořádat
- tělo dohnalo to, co hlava často ví už dávno
- vznikl větší klid, jasnost a kontakt se sebou
Kdy to obvykle dává smysl
Tento způsob práce bývá užitečný, když:
- hlava jede naplno, ale tělo se odpojuje
- opakují se vztahové vzorce, které nejde rozbít rozumem
- únava nebo napětí přetrvávají, i když „není důvod“
- člověk cítí, že se něco v životě potřebuje pohnout, ale neví jak
Často pracuji s lidmi, kteří jsou zvyklí fungovat, nést odpovědnost a zvládat. A zároveň cítí, že v tom někde ztratili kontakt sami se sebou.
Praktická práce s nevědomím
Mnoho toho, co v životě prožíváme, se neděje na úrovni vědomého rozhodování. Reagujeme dřív, než stihneme přemýšlet. Tělo ví dřív než hlava. Proto pracuji nejen s tím, co si člověk uvědomuje a dokáže pojmenovat, ale i s tím, co probíhá automaticky — v těle, emocích a vnitřních reakcích.
Co během práce nehledám
Nedávám návody na život. Nesnažím se člověka „rozebrat“ ani přetvořit.
Zajímá mě, co je teď možné — ne co by mělo být.
Spolupráce
Spolupráce je proces. Ne vždy pohodlný, ale živý — někdy lehký a kreativní. Nevychází z tlaku, ale z ochoty zůstat v kontaktu s tím,
co se v nás skutečně děje.
Pokud vám to dává smysl, můžete se podívat, s jakými tématy vám mohu pomoci, nebo si přečíst něco více o mně.